Soukromá korespondence.

Píši si v hlavě dopisy,

vkládám tam smutky, stresy,

jesli, tak jeden najdi si

jenže jsou všechny bez adresy.

Zato jsou plny výčitek

na to zlo, co mne nutí

zabořit tváře do kytek

na ty je ještě spolehnutí

Až jednou, někdy najdete mně,

jak saji mízu z prsů Země

postůjte a odejděte přec.

Co je mi vlastně po člověku

ten na mé smutky nezná léku

je to jen má soukromá věc.