To jsou ty paradoxy

Nedávno jsem četla inzerát: Hledá se ledová královna. Je ti smutno? Odpovím ti rád. No, řekla jsem si, proč ne ? Jsem teď děvče nezadané, tak co, odpovím… Když mě můj přítel opouštěl, Řekl mi: Jsi mou zdí nářku… A ač mne dlouho podváděl, nepotrpí si prý na přetvářku. Život se mnou je prý jako hrát ruskou ruletu. „Ale děvče víš, takhle já žít s tebou nesvedu. Je to bez křídel Ikarův let, je to jen černobílý svět, jsi jako studená řeka, která na mě stále čeká, aby mne stáhla, abych v ní utonul… Ale já chci znovu začít žít!“ Co na to v téhle chvíli říct? Tak čekám na ten inzerát, odpověď přišla a co v ní? „Jsem šašek s boulí na čele a jsem fakt hodně upřímný, mám šrámy na duši i na těle, žít s bývalkou bylo jak stát u zdi nářku, nepotrpím si na přetvářku a hledám opravdovou lásku, která mi bouli zatlačí… jsem vlastně oběť osudu…“ Co na to v téhle chvíli říct? Hm, tak tuhle zkušenost už mám, tu bouli si radši zatlač sám…

---