Touha

Ozdobená
rudými hedvábnými květy
visím v časoprostoru nikoho

Touha černější než grafit
mě okrajuje zevnitř
a pohlcuje sama sebe jako Uroboros

Jsme jen herci, co si vyměňují masky
božská komedie, divadlo světa

Opatrně se pozorujeme,
zatímco v útrobách řvou lvi a sirény
zkapalněné v žluči a krvi

Jak jen vyjádřit
všechnu tu lásku
hlad
nenávist
strach
bazální spojení
co k tobě cítím...