Přítel

Povím vám příběh o jedné víle

(spis babě, ale jí by to nebylo milé),

na krátký okamžik potkala přítele,

zažila souznění, hloubku i životní duše cíle,  

po čase však odešel, neřekl sbohem a zůstaly otázky, ticho, prázdnota, bloudění zbylé.. 

Byl to přítel, byl to klam?

Hloubka má rozměr, ktery zná(m),

tak dobře..ode dna i při klesání..

od naděje a ztroskotání,

od touhy a zármutku, co padá k vrcholům porozumění. 

----

Odpusťte jedné,

když pozbyla síly,

soucitu na chvíli,

pohárku víry. 

On nebyl,

není,

odešel..(?)

a s ním i to hloupé dívčí snění.