Blues o stvoření

A bylo ráno, den prvý,

obzor za oknem koupal se v krvi,

unaven zábavou pro chudé,

bylo mi jedno, co bude,

bylo pondělí,

my poprvé dospělí.

 

A bylo ráno, den druhý,

to ještě jsme neměli děti a dluhy,

myla sis své zlaté vlasy,

budoucnost měla svá „asi”,

bylo úterý,

my do práce museli.

 

A bylo ráno, den třetí,

vstal jsem, čaj uvařil, vynesl smetí,

potom vyvětral byt,

pustil tam sluneční svit,

byla středa,

klíče jsem hledal.

 

Pak bylo ráno, den čtvrtý,

první složenky, v rozpočtu škrty,

první hádka a první stres,

poprvé pocit, tak jako dnes,

byl čtvrtek,

v zahradě krtek.

 

A přišlo ráno, den páty,

vstal jsem a pohladil tvý vlasy zlatý,

a ty ses usmála, tak jako mile,

řekla, že miluješ tyhlety chvíle,

byl pátek, konečne pátek.

 

A byl víkend, dny volna,

byla jsi nahá a ke všemu svolná,

to ještě jsme neměli dluhy a děti

a taky šediny, ach ten čas letí,

přišla neděle, kde jsou ti andělé.

 

Kde jsou ti andělé, kde jsou ti andělé, kde jsou ti andělé...

---