On

Při zasnutí poslední žárovky se dostaví,

svírajíc můj střed těla a bijící do zvonu uvnitř hlavy, on. Nepopsatelný pocit nicoty, stavějíc mě v okraj světa,

kde nechtěl by nikdo být, natož žít.

A já s ním nebojuji, již.

Rozmlouvám.

Poznávám jej.

Brachu můj, prozraď mi, nejsi nakonec jen já,

jen menší, mladší, kopie minula,

co diví se, kým jsem se stal?

Však prosím, nezoufej.

Já vzhlížím v dál,

kde spolu v ruce jíc, nalezneme, náš společný obraz,

budoucna.