Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Absurdní pozice

02. 03. 2000

1457

Autor

Laďa

Tak snad o něco veseleji.

Nešťastný člověče, co jsi to udělal. Jednou jsi otevřel skříňku, co držela a hned jsme se potkali na nádraží, oči nám těkaly po zápraží našeho vědomí, které se nebálo, v předpeklí vstoupilo. Nádraží osudné, oba nás zaklelo. Myšlenky mámivé, hodně nám uteklo. Dával si pozor, aby nezabloudil tvůj pohled k mému, neoblouznil. Absurdní pozice, pocitů směsice. Kdo je to se mnou? Viděls ho jednou? Směješ se jako cvok, vidím to na očích, dál nedělej ani krok, nebo se namočíš. Směju se hlouposti, činí teď zadosti. Smějem se oba dva, rozum to postrádá. Co asi Honzíček, můj milý miláček? Absurdní pozice, tahleta dvojice. Kam asi půjdu? Chce se mi utíkat, Honza mě miluje, nenech se nalákat. Všechno je dávno pryč, zapomeň na můj hlas. Co třeba za týden, neměl bys pro mě čas?

ostřice

16. 07. 2003

Dát tip

Asi jsem to už prošvihla. A co příští týden?

Prokletí

19. 11. 2000

Dát tip

*abs.poz: tohle není ani říkanka ... je to zmatený a až nepříjemně ... nádraží/zápraží mě hodně oddělalo ... asi bych si na Tebe čas našel ... a vyhuboval Ti za tuhle slátaninu, ju? ;o) m.