Mezi

Mezi nebem a zemí

je nebe a země

a na zastávkách do jiných časoprostorů

stojí opuštěné stíny, jež první těla hledají

dívám se do tváře prachu, co zvedá se z ulic brzy ráno  

a nechávám meteority cizích slov hořet v atmosféře mého ticha

velmi miluji ticho

je to můj chrám, kde hoří svíce za dospívání

a jiné bolesti

a tam modlím se a odpouštím zpožděným vlakům

vítr se točí v kruzích právě, jako pes za vlastním ohonem

a jediní holubi svobodní jsou

nám z křídel dávno vzali míru na vojenské mundury

a řekli nám co dělat

však i za přísahy díval jsem se na topolčanské nebe

kde fialové mraky stavěly mosty mezi břehy soumraků

a jediné hvězdy se chvěly na náramenících lampasáků křičících

„do piči děravej!“

a jiné povely

ach je tak brzy

že šumperští somráci ještě nenatahují ruce

však jestli některému do dlaně plivnu

protože jeho duše je shnilá

pak tomu, ve kterém bydlí bůh, dám na pivo vždycky

ne snad, že bych si kupoval odpustek pro mou básnickou duši

za hezké holky, chlast a ptáka, kterého jsem kdysi zavřel do klece

ale proto jen, aby jedna duše našla klid

a tak si říkám Pane

třeba mi někdo umaže z dluhu

poděkuje i za mne

odpustí mi, čeho jsem si třeba ani nevšiml

a ze skel, kterými jsem se obehnal

ať stanou se střepy všech jistot

v mezinebezemí