Stojí to za to?

* * *

/ věnováno D./

Někdy vzpřímeně a někdy po kolenou

já k tobě přicházím

abych svou duši jak knihu předložil tobě

Prosím – bez zábran můžeš listovat

Já zatím do jiných světů pustím se vdál

a když pak pohledem konečně tě opustím

upřeně hledím si do dlaní

Tohle je moje čára života

tady je přervaná

 / vždyť já bych snad už ani neměl žít /

a tady je dvojitá

 / po kolika cestách života kráčíš, člověče?

Tato láska je příliš těžká na tvá ramena

a marně marně bloudíš v hlubinách její duše

Raději se zvedni a běž … /

Někdy vzpřímeně a někdy po kolenou

já od tebe odcházím

Člověče – stojí to za to?

Věř mi že ano

Věř mi že ano