vazby

tak trochu z jinyho sveta

prazdny popelnice lemuji okolni stavby, kroky smeruji k srazu a mizi v odrazu na protejsi stene, tak to vidim z okraje a cekam na dalsi intuice, ty mne vedou do stredu geometricke rady panelu k emotivnimu obzoru, krerej mi nic neda a stejne cekam na dalsi intuici a nebo naladu a nebo chut, neco co semnou pohne, jen aby pohlo ............doufam ze pohne, konecne mne okolnost zavede jinam, k rozhledu a uzasu, zasu, stresu, radosti, planosti cesta je bez cilneho smeru coz rozpoutava mirne chaoticke myslenky s predstavami, pojmy a dojmy ze zemne vystupuji jiz bezesmyslne tyce stridajici se s korunami stromuu obloha je stridave zatahovana a na opak, cerstvi vzduch vane z kosmu a zeme je tepla vytah casu te cpe pradsebou jako nicotnou morenu s sustivim smichem tisice hercu pokora, pokora, pokora, pokora, pokora zbyva tve dusi, jaka te z toho obklopuje radost ze jen ta predni mesto konci v ere skal, kde zacina pustina nevidomeho vedomi byjici jen pro sebe, krotci mezinavstevnici se bezhlesu potkavaji v plinulem pohybu omivajicim eter konecne se nachazim u Streniho Sloupu Mirneho City a poustim se do letmeho hovoru s Redem, ten je taky na prestavce z petideni vystavy Eduarda Kostnera takze vime kazdy svoje, koncem tydne se vracime z Sumavy Malou Prahou pres Starou Prahu a Novy Sever do Mesta

---