Úhoři

Jak jen to ti úhoři dělají

zeptala ses mě

jakto že se vždy vrátí do těch stejných vod

na to stejné místo

mezi zelenými kopci 

plazí se bezděčně pouštěmi

kapradím, lesy a horami  

tolika mlékem a medem zalitými místy

aby se nakonec z té nezměrné temnoty

modrého oceánu

vrátili zpátky sem

do malého jezera jež zrcadlí sluneční paprsky

kterak tancují mezi mraky

Jako kormidelník který vždy trefí do přístavu

jako vlaštovky opouštějící větve akácií

jako kočka když najde cestu domů

Věčná záhada přírody

ten magický kompas

který úhoře vždy zavede tam

kde jeho předci umírali

a spočívají jako sarkofág

na bažinatém dně

Záhadné stejně tak jako naše láska

která věř že i přes všechny ty nástrahy

neprostupné lesy vonící po houbách, planiny a louky posázené kopretinami

mě nakonec vždy zavede k tobě

abychom spolu jednoho dne

usnuli na bažinatém dně

našeho malého jezera

uprostřed hor