Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrašně moc dlouho po zmoudření
Autor
Savage Flame
Chtěl bych Tě zas polykat horkými dlaněmi.
V šeru staré stodoly se zas dotknout nebe.
Na laviččce před hřbitovní zdí Tě zase objímat
a posmívat se pohrdlivě káravým pohledům postarších tetek.
Zas bys mě cuchala a já naoko zuřil. Vždyť víme, že jenom Ty smíš...
A pak bysme zase běželi krokem domů a v děšti schválně zmokli.
O důvod víc ještě pod stříškou u školy si muset pomáhat schnout.
Chtěl bych zase vědět, že jsme víc než vesmír a je to tak správně...
Přece i ta číslovka je snad skoro správně.
Že ne a to "pa" už není pa-tnáct, ale pa-co...?
Pa-desát, tedy přibližně strašně moc dlouho po zmoudření?
Sakra, kdy jede vlak zpátky do "za dlouho dospělost"?
Třeba se zase prosmýkneme načerno,
najdeme i tu díru do letňáku
a s partou se zas budeme jakože dívat na film,
s rukama správně pod cizím tričkem...
6 názorů
Savage Flame
před 10 měsíciTo Kočkodan: Něco tam hořelo, ale seno to nebylo... Samozřejmě, zcela zřejmě... :) S.f.
Pro vás mladé i starou stodolu bylo lepší, že jste se zřejmě dotýkali něčeho jiného než sirek. ;-)
To Evženie Brambůrková: Tak ono vše má své, to jistě a mnohé jsme nechápali, ani nemohli chápat. Ale to syrově nové, fanfarónsky skorosvětácké a přece křehce bázlivě neznalé, to prostě zůstalo na tom starém nástupišti a někdy mi to sakra chybí... ;) Bavilo by mě se jen tak někdy projet kolem a vidět se zdálky, jak jsem byl neznale všeznalý, pitomě geniální a totálně šťastný i nešťastný každých pět minut... Občas to vídávám na synovi, jak přichází do puberty a i to mě strašně baví a musím se přemáhat a neusmívat se spokojeně nad jeho strašnými neštěstími... :) S.f.
Díky, právě mi bylo o padesát let míň a bylo to krásné.
Ale teď je to takové opravdovější. A taky krásné.