Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pseudolásky

24. 06. 2023
7
2
199

“Můj ty bože to je ale skvělá muzika … máš fakt dobrej vkus … odkud znáš tuhle kapelu !?” Kouká na mě - já ti to slovo nemám ráda, ale když on tak fakt koukal - kouká na mě dychtivě a já přemejšlim, zda kápnout božskou.

Jmenoval se … no ono to není vůbec důležitý … a z kraje jara tohoto roku mi vyrval pětikorunu z dlaně, že prý mi tady a teď u jukeboxu ukáže novej svět. Zcela objektivně řečeno (slovy mé matky) se jednalo o katalogový příklad narcistického volnomyšlenkáře pozéra tragéda a nevím co všeho dalšího, co ženu mého věku na opačným pohlaví přivádí do kolen (skolen párem dívčích kolen?). Ale hlavně se mě skoro nikdy na nic neptal. Respektive neptal se, když si sám nechtěl odpovědět. A to bylo něco, co má hlava v té době potřebovala. Moc nepřemejšlet. A tak jsme se spolu táhli a opíjeli se iluzí, že tohle je ta velká vysokoškolská láska. Spojení duše. No dobře, ve skutečnosti jsme oba moc dobře věděli, lépe řečeno, věděli, že doufáme, že tohle je to poslední velký povyražení předtím, než oba potkáme to naše TO. Román s dopředu pevně stanovenou expirační lhůtou. A to jsme tenkrát potřebovali oba dva.

Ale zpátky k věci. Odkud, že znám tuhle kapelu? Broučku, to nechceš vědět. To je i na tebe moc sladkobolnej příběh. A jak se na tebe dívám, jak tu stojíš opřenej o stěnu, od piva ulepenými prsty levý ruky znásilňuješ moje vinyly a sám se sebou rozmlouváš na nějaký pseudotéma, o kterým jste se dnes u oběda pohádali s těmi tvými “bohémy z filozofické fakulty”, říkám si, že toho tu tvou krásnou hlavu ušetřím. Proč ti dělat zbytečný vrásky.

Ne, to mu říkat nebudu. Nechám si tě pro sebe.

“To víš, jsem holt žena vytříbeného vkusu a mnoha dalších kvalit.”

And it's hello babe with your guardian eyes so blue …

“Drahoušku přidej tý hlasitosti prosimtě trošku, tohle se musí prožít na maximum volume!”

Dnes až spolu budem spát, do vlasů mi budeš šeptat, jak mě máš rád. Až usneš, schovám hlavu pod tvý paže a zašeptám, že už takhle dál nemůžu. Že už jsem z toho všeho tak kurevsky unavená.

Zbývá nám spolu ještě pár posledních týdnů.


2 názory

lawenderr
před 10 měsíci
Dát tip

malej příběh, ale velký psaní, teda pro mě. Když píšeš, víš dopředu  co chceš napsat? :)


Janina6
před 10 měsíci
Dát tip

Skvěle napsané, pro mě tak akorát citu i nadhledu... V závěru - nevím, jestli jsem tak natvrdlá, ale nejsem si jistá, ke komu z těch dvou vypravěčka zrovna mluví. Existuje nějaký on, o kterém před tím současným (co se tváří dychtivě) nechce mluvit. Ale kterému z nich patří to závěrečné "Dnes až spolu budem spát..."? Z toho vyprávění nejde jednoznačně zjistit, jestli chodí s oběma naráz, nebo jde o vzpomínku na něco, co už skončilo... A možná je to tak i schválně...? Každopádně jsem to četla jedním dechem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru