Za horizontem

Podle zákona džungle otevíráme
své staré rány odpovídající
životnímu stylu,
tak bohatému, že krajnice cesty lemují
stovky mrtvých brouků
zpitých do němoty
v záři slunce.

Otevírání našich ran vede
ke krvácení do kapesníku,
některé z nich jsou tak mělké,
že je třeba jejich bolest posílit solí.

Mravy nám určují,
kolik hvězd můžeme spočítat,
krása běžícího býka
se vymyká
každodenní zkušenosti reality.

Poznáme ještě ty,
kteří nám jsou tak blízcí?
Odpověď nalezneme nejlépe každý sám,
tam na konci cesty,
té věčné cesty za hranice vesmíru.