Tenis v Lucemburské zahradě

můj chlapeček mi říká

“já nechci nikdy umřít”

můj chlapeček mi říká

“nechci, abyste nikdy umřeli”

 

ale temná mračna se už stahují na lidstvem

občanská válka je cítit ve vzduchu

znásilněná planeta tiše umírá

nejmocnějším mužem světa je vyšinutá oranžová karikatura

 

hořící Palach a sebevražedná civilizace

každý trénuje nenávidět bližního svého

 

a lidi řvou “vraťte nám naši svobodu!”

“vraťte nám naše právo ojebávat matku Zemi!”

“vraťte nám naše právo jezdit na dálnici v protisměru!”

 

stále ještě můžeš zaslechnout smích z dětského hřiště

když zavřeš oči, vypadá to, že se nemůže nic stát

stále se ještě ozývají odrazy tenisových míčů v Lucemburské zahradě

stále ještě mohou princové hipsterští usrkávat cibetkovou kávu

stále ještě cinkají přípitky v zahradě Eden

 

ale v dálce už jsou vidět atomové hřiby

smutné děti čekají před školkou, zahalené v rouškách

čekají na střední management, který je zmasakruje na přechodu

čekají na to, kdo opraví rozbitý svět

ale “starý pecař není doma a mladý to neumí”

 

lidi, které přejel vagón naplněný úvěry, pořád řvou

“zastavte ty černochy z Afriky!”

“zastavte je včas!”

“střílejte je na hranicích, střílejte je na lodích!”

“střílejte v Senegalu, střílejte je v Togu!”

 

“dříve než nám ukradnou náš životní styl!”

“dříve než nám ukradnou nedělní nákup v Tescu!”

“dříve než nám ukradnou zírání do mobilů!”

“dříve než nám ukradnou 200 kanálů plnejch reklam!”

“dříve než nám ukradnou promaštěný tácy ve fastfoodu!”

“dříve než nám ukradnou bláboly z Facebooku!”

“dříve než nám ukradnou vykradenej sociální systém!”

 

jsem zrnko písku na břehu oceánu

snad se o mě někdy otře noha surfaře

či věčná sláva portugalských mořeplavců

třináct jezdců z apokalypsy

 

můj chlapeček říká

“já nechci nikdy umřít”

 

(říjen 2020)

---