Špatný den

Po příjezdu manipulačního vlaku, vlaková četa trochu posunula dva vagony se dřevem a železným šrotem, čekající na první koleji, aby nezavazely vystupujícím cestujícím z osobního vlaku. Až se bude vracet z opačného směru, má za úkol je vzít s sebou. Po chvíli bublavý zvuk motoru lokomotivy, stojící nyní již na nejvzdálenější, třetí koleji společně s několika dalšími připojenými vozy, utichl. Výměny výhybek obou zhlaví jsou postaveny pro průjezd po prostřední, volné traťové koleji.
Posun skončil. 
V maličké stanici, ležící na jednokolejné trati bude za krátký čas křižovat osobní vlak.
Pro chlapy z manipuláku je čas na svačinu.

Strojvůdce a posunovač zmizeli ve dveřích služební místnosti staniční budovy. Stanice se zcela vylidnila. 
Na odstavených vozech jsem znovu zatáhl jen ruční brzdy! Čuby pod kola jsem ale nevrátil, uvědomil si mezi sousty posunovač. Vozy stojí sice na malém spádu, ale brzdy to podrží. Dojím a napravím to, zahnal znepokojivou myšlenku.
„Dnes je ale krásný den, jsem rád, že nedělám někde ve fabrice, nebo v kanclu“, prohodil posunovač směrem ke strojvedoucímu.

Dva těžké nákladní vagony, se tiše, pomaličku, daly do pohybu. Řízly výměnu a rozjely se proti malému motoráku, dýchavičně zmáhajícímu kopec, ve kterém se vesměs mladí lidé již těšili na taneční zábavu.