Smrt strejdy Pepy

Tak prej umřel strejda Pepa, tátův mladší brácha, co byl od 3 let sirota

otec povídá “Teď už jsem poslední z rodiny.”

z rodiny, jejíž temnej příběh nám nikdy neřekl

Jen občas někdo něco naznačil, nadhodil, poznamenal

další brácha Jirka kdesi v temnotách socialistického realismu zavalenej hromadou koksu

Ostrava

pak už snad zbývají jenom koně, nehody a sebevraždy

tři siroty kráčí za rakví, jaký to pohled

90. léta právě začala, ještě jsme se z toho tak úplně nevzpamatovali

ještě nejsme připravený

stošedesátkou na dálnici D1 směr Ostrava, řídí Radim

manžel mojí nevlastní sestry

ve vyšmeleným Mercedesu na diplomatických značkách, co se předem vyhřeje

“Kdyby nás stopli chlupatý, tak řekneme, že vezeme diplomatický poselství.” 

na Severní Moravě tam pohřbívá se do země

rakvenosiči se pod tou tíhou prohýbají

dostal jsem se do podmnožiny rodinných pozůstalých, jež mívá na pohřbu výhradní postavení

ve vypůjčeném plandajícím saku

nechápajíc koncepci smrti

nechápajíc koncepci pokrevního příbuzenství

nechápajíc koncepci svobody

chodí za mnou cizí lidi a říkají “upřímnou soustrast”.

a pak samozřejmě chlast

někde na kopřivnickým sídlišti

2019