Netopýr

Na netopýřích křídlech 

se vznášíme prostorem, 

jeden vedle druhého, 

ochromení echolokací 

a třeštící oči 

pod nepřátelským sluncem, 

protože mezi zdmi domova 

čeká samota a v samotě 

čeká nahota, 

necudně sledující zrcadlo, 

kde se kroutí a tančí 

jako smutný plamen, 

protože smysl 

se neschovává v jednotlivci, 

osamělém jako vlnka v moři. 

Jako netopýři létáme prostorem 

a křičíme naproti prázdnotě, 

rozpínající se v epileptických záškubech, 

vedených rukou schizofrenního boha, 

tvořícího další a další drogy 

na utišení své bezedné bolesti.