Mokrá a studená

Když vytváříme dým spojením dvou nerozlučných planet, máme tím na mysli sloučení velkých měst. Tato města vyvěrají z kráterů sopek, pro něž jsou nedílnou součástí nekonečnosti universa. Ve světle vyhasínajících planet se namotáváme na gravitaci černých děr a přitom na loďkách svých mizíme kdesi za obzorem. Šťasten je ten, kdo svoji cestu váží ruku v ruce s jiným, vždyť vlaštovky jsou našimi učiteli a učí nás létat povětřím. A jako smaragdové končetiny hadů spadají do nekonečné písně tam za vodou za potokem, snímáme i my otisky prstů viníků, kteří v životě neuspěli a domáhají se zbytečného práva. V primitivních kulturách uzavřeni získávají na síle, pročež sílu svou vynakládají na dobývání nových území a lov vysoké zvěře. A proto my, lidé obyčejní, musíme ťapkat za ostatními a vést ty za námi, protože jedině tak dosáhneme onoho nejvyššího zážitku - uvědomění pravdy.