Člověk v tísni

Přiznám se, že občas čtu internetové diskuse.
Nejen čtu, ale také do nich někdy zasahuji. Zasahuji tehdy, když mám pocit, že k věci mám co říci. Někdy také, když mám nutkavý pocit, že moje reakce je tak užasně vtipná, že se o ni musím s ostatními podělit. Dobře, ten sebestředný prvek asi převládá. Konečně, jinak bych zde na blogu nepsal.

Nebudu zapírat, že neziskovou organizaci „Člověk v tísni“ vnímám stejně jako ostatní podobné neziskovky dost skepticky. Nicméně zaregistroval jsem skvělou příležitost reagovat na nesouhlasný komentář k článku zmíněné organizace, ve kterém bylo použito slovo „řiť“.
Rozhodně nejsem zastáncem, aby jakékoliv debaty byly jen koncentrátem sprostoty, nicméně zde hranice překročena nebyla.

Reakce „Člověka v tísni“ byla také nesouhlasná, což je jistě legitimní, zároveň však karatelsky vyhrožoval smazáním za neslušné slovo. Napsal jsem větu ve smyslu, že „řiť" je lékařský termín a že vzhledem k výhružce se k autorovi připojuji.
Můj příspěvek byl okamžitě smazán.
Napsal jsem ještě několik příspěvků ve smyslu, že nesouhlas je patrně sprostota. Mimo jiné jsem se také zeptal, je-li někde přístupné jejich účetnictví. Všechny byly smazány a já jsem byl zablokován.

To už mi dost vadí!
Prožil jsem tu lepší část života ve společenském systému, kdy vyvolení příslušníci KSĆ posuzovali vše z hlediska, je-li to správné a pracujicímu lidu prospěšné, slušné, vhodné, ušlechtilé, pokrokové nebo umělecké, či nikoliv. Nijak netoužím po návratu takového stavu.

Nechci rozvádět zásadnější otázku, co je neslušnější?
Slova, nebo skutky, sprostota hospodská, nebo salonní.
Ptám se sám sebe, je-li organizace, která se nedovede vyrovnat s kritikou své činnosti a reaguje umlčováním, důvěryhodná a ta pravá a nejušlechtilejší, která zasluhuje být dotována penězi získanými prací i od nás, neslušných a neušlechtilých lidí.