Perseidy

Je ticho k večeru i vítr umlká

co jindy drmolí tibetské mantry

a sama sklízí se srpnová jablka

a leží na zemi jak v boji padlí.

A my se díváme hluboko do nebe

jak jiskry létají kováři od hvězd

a ty si na špičky stoupáš tak marnivě

jak kdyby jednu z nich chtěla sis odnést.

Což nevíš, že bolí, když vezmeš do dlaní

Perseid okuji co padla shůry?

je horká jak kůže, ostrá jak kamení

a letí v plamenech jak jiné můry.

Prosím, mne obejmi v tom sadě bez stromů

kde v trávě stojíme do půli těl

a řekni všechno to, co říkáš u hrobů  

nebo to co bych snad já slyšet chtěl.