poslední elegie...vzpomínka na Jiřího Ortena...

píši vám, a nevím, zda jste živa

zda ještě v hrudi oheň skrývá

to tělo, které jako záchvěv snění

toužil jsem sevřít v dlouhém políbení

zda píseň známá rozčechrává vlasy

když zpívala jste rozličnými hlasy

Žijete ještě? Dýcháte? Milujete?

či smutkem hlesla jste naposled Sbohem světe?

Ach, je to dávno, svět je zcela jiný

když tichá volání z vrcholů do doliny

nesla se nocí, osamělé touhy

já psal jsem vám už tenkrát, přelud pouhý

tím zůstala jste, proto dnes vám mohu

napsati dopis deštěm na oblohu

a na své pouti odevzdat se zcela

...

vždyť vzpomínka

ta nikdy 

neumřela