Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDveře
Autor
Zajíc Březňák
Přátelé s hnusem odcházejí,
moje tvář je placatá jako pomeranč.
Slova se mi řinou z úst a mluví o lásce,
kolem hlavy si kreslím svatozář.
Svou náklonností každého zdrtím,
úsměvem svět si odvrátím.
Jdu na námluvy,
ale slovy nic nezískám.
Jdu ke královskému dvoru,
šašek s ambicemi blázna,
píšu báseň na zadané téma,
věřím v hojnou odměnu na zemi.
Král zaplatí lacinou chválou
za můj špatný, ale pro mě tak drahý zpěv.
S pokorou kupčíka s volnými minutami
se pomodlím k Bohu.
Já ale nechci telefonovat s Bohem,
stejně nemá telefon.
Stojí za dveřmi a tluče,
nepustím jej do domu.
Ať si před mým prahem mrzne
a s jinými bezdomovci,
kteří marně prahnou,
pije víno z krabice.
4 názory
Zajíc Březňák
před 8 měsíciKočkodane, Janino, Alenakar, děkuji vám.
Tvář placatá jako pomeranč mě přitáhla jako magnet. Stavíš proti sobě krajní protiklady, působí to místy trochu děsivě, ale uprostřed je nakonec mně blízké lidské srdce.