Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezase
Autor
Marian67
stát zase na té cestě
kde kamínky jsem sbíral
pak jsem je po hladině
posílal jako lodě
život jak tlustá holka
do náručí mě svíral
hodinu po hodině
kecama o svobodě
stát zase na tom břehu
nohama v blátě času
skočím tam po hlavě
kamenů plné kapsy
vrátit vodě tu něhu
a tiše...bez ohlasu
jak myš se ztratit v trávě
na krku řemen na psy
7 názorů
.... .
Jo, Tvoje tvorba je mi sympatická... :). Rád jsem Tě zde potkal.
Bene, žabky poskakují a jdou je dnu. To mi loďku nepřipomíná. Ale nechci se hádat... je to Marianova báseň a má svaté právo napsat cokoli :) (a já zas myslet si o tom co chci) ;) Poslední řádek je dobrý v tom, že tu nostalgickou pohodičku posune k zamrazení v zádech...
Janina6...dnes už jde ledacos...v Sovětském svazu vymysleli sovětští inženýři loď z betonu... už pred lety ;) :))
Toš... Když máš pěkně placatý kámen tak můžeš dělat žabky. A svým způsobem tedy pouštíš kameny po hladině...
Jinak báseň se mi líbí až na ten poslední řádek. Ten tam vůbec nepasuje teda...
Pěkně nostalgická... ale zas úplně na všechno ti teda neskočím. Posílat po hladině jako lodě můžeš ledacos, třeba listí, klacíky, kousky kůry (co jsme se jich naposílali!), ale kamínek nepopluje, ne a ne, ani kvůli rýmu.