Tóny loutny

 Tóny loutny

Prsty sjíždí ladně po strunách,

loutna se chvěje, tóny znějí smutně,

teskná melodie ke konci spěje,

kdo na nástroj tak hraje?

Vábí mě ten zvuk spletitých strun,

přehází ve volání a já spěchám blíž,

 okno je zavřené, už není slyšet zvuk,

mé srdce je plné citů i muk.

Den za dnem chodím jako loutka tam a zpět,

až jednou struny zní na celý svět,

hlas přidá se potichu k nim,

vidím siluetu i tvůj stín.

Píseň končí a svíčku zhasínáš,

možná v tu chvíli loutnu proklínáš,

na hořké časy sama vzpomínáš,

okno do světa znovu zavíráš.