Kyvadélko

Kyvadélko

Již od útlého dětství jsem na sobě postupně shledávala některé zvláštní vlastnosti. Například.

Místo smíchu jsem brečela a místo pláče jsem se chechtala. Na své okolí jsem tím působila dost provokativně. Facka, nebo rána vařečkou na zadek mě tak rozesmála, že jsem většinou dostala ještě nejméně dvakrát přidáno. To jsem se nasmála. Naproti tomu na veselohře Hoří má panenko, jsem se v kině tak rozplakala, že kolem mě začaly naléhavě brečet děti a senioři všeho věku a promítání muselo být na dvacet minut přerušeno. Viděla jsem, že tiše plakala i jedna důchodkyně sedící přede mnou. Pohladila jsem ji a přestala vzlykat.

Když se můj psychický vývoj neměnil, naopak se ještě přidaly obrácené čichové vjemy, bezradní rodiče se rozhodli, že mě nechají přezkoumat u psychologa. Byl to hodný pán. Doktor Šveňha bydlel ve vedlejším domě, takže se mnou nemuseli do dopravního prostředku, kde bych mohla své zvláštní vlastnosti projevit.

Testování nebylo nepříjemné, naopak mě to bavilo. Luštila jsem to jako křížovky. Byla jsem panem doktorem podrobně poučena, proč mám testy dělat. Nejdříve se mnou hovořil, ptal se na samé blbosti, jestli vím, co bylo včera za den a kolikátého je. Já káča jsem se spletla, ale schválně. Aby měl radost, že mě nachytal a je nutné mě léčit. Při tom si stále něco zapisoval.

Měla jsem trochu trému, protože u první schůzky byli se mnou i rodiče. Vysvětlil mně to pan doktor, že to není zvědavost, ale nařízení. Rodiče nevycházeli z překvapení, jak s panem doktorem mluvím. Odpovídala jsem mu s úsměvy a mile, ale blbě, aby si nepřipadal zbytečný, když má rozpoznat moji duševní poruchu. Co jsem mu měla říkat, když se ptal kolikrát si čistím zuby, jak si počínám ve škole o přestávce, jaké mám potíže a jaké mám číslo bot.

Také jsem kreslila. To mě bavilo nejvíc. Když jsem namalovala rodinu, kde s rodiči bylo pět holek, namítl, že to nějak nesouhlasí. Řekla jsem mu, že je to naše budoucnost, protože je tatínek ještě schopný. Vypadal zasmušile. Naopak se usmíval, když jsem měla nakreslit strom. Neřekl jaký, tak jsem nakreslila strom vánoční s dárky. Líbil se mu. Chtěl, abych mu řekla, pro koho dárky jsou a co v těch balíčkách je. Skončila jsem hned po prvním balíčku, který byl pro maminku. Byl v něm vyskakovací pavouk. Dál jsem pokračovat nemusela. Jen zase si něco psal na záznamy.

Ještě mi ukázal výkresy s barevnými skvrnami, na kterých jsem měla popsat co vidím a jak na mě působí. Přestal s tím, když jsem mu u jedné mazanice předvedla zvracení tak věrně, že ode mě odskočil pro ručník a ptal se, co hrozného jsem viděla. Řekla jsem, že to byly fialky.

Jak jsem se svou psychickou poruchou dopadla vlastně ani nevím. Po třetí návštěvě doktor Šveňha sdělil rodičům, že další sezení se mnou již odmítá, protože ho to stojí nervy a musí po naší návštěvě brát zklidňující léky. Dal jim nadějnou radu. Buďte trpěliví, ona se z toho dostane ukončením puberty.

To rodiče uspokojilo, ale činili si marné naděje. K rozdílu reakcí na podněty se u mě ještě rozvinuly další pubertální mimořádnosti. Excelovala jsem v matematice. Dokázala jsem vynásobit zpaměti jakákoliv dvě libovolná čísla. Náš třídní učitel při jedné hodině, když na tabuli vypisoval postup logaritmického výpočtu, nevydržel moji nápovědu, zařval, hodil po mně křídu a odešel ze třídy.

Soucit se mnou měla babička. K svátku mi darovala kyvadlo, takové mrňavoučké, které kdysi za Rakousko-Uherska dostala od paní kněžny Johany na Libeňském zámku. Kyvadélko bylo vytvořeno z čistého křišťálu a babička si ho velmi považovala. Stačilo přidržet přívěsek mně nebo nějaké osobě mezi prsty a kyvadlo se stalo nástrojem předpovědi. Mělo mi pomáhat k získání odpovědi na pohledy do budoucnosti a zodpovědět otázky, které zvědavé holky zajímaly.

Myslíte, že kyvadlo zná tajemství a skutečnou odpověď na otázky? Zjistila jsem, že kyvadlo může dělat několik pohybů do stran nebo také kroužit. Podle toho pak hádám odpovědi ano nebo ne. Jednoduché. Ve skutečnosti již většinu odpovědi tazatelce znám předem.

Po přečtení několika návodů, jak působit s kyvadlem jsem přišla na to, že se jedná totiž o autosugesci. Díky tomu se tazatelka dozví odpověď, kterou podvědomě čeká. Není to žádné překvapivé zjištění. Podvědomí pomocí pohybu svalů a nervů v ruce rozpohybuje kyvadlo v závislosti na myšlenkách. Vlastně se pohyb kyvadla promítne prostřednictvím našeho přání, nebo myšlenky.

Mrzel mě jen propálený dírkovaný ubrus od babičky, který háčkovala ještě ve Familienschule für Mädchen ve Vídni. Podle návodu jsem měla před a po použití kyvadélko očistit. Zapálila jsem dvě vonné tíbetské tyčinky a nechala kyvadlo viset v jejich dýmu. Bohužel jedna tyčinka spadla a vedle háčkovaných dírek se objevila díra velká, hnědě lemovaná. Při návštěvách jsem na tu díru vždy postavila mísu s ovocem nebo krekery.

Hanka ze třetího patra chtěla od kyvadla vědět, kdy dostane menstruaci. Kyvadélko se rozhoupalo a měnilo stále směr. Co jsem měla dělat, cítila jsem, že Hanka chce nabýt jistoty, že její Franta se zachoval správně. Za několik dni za mnou přiběhla, zoufalá a naříkala, že je v tom, protože je už pátek a ona to měla dostat podle mě ve středu. Snažila jsem se ji uklidnit, ale na tvrzení, že její Franta je blbec a nedává si pozor jsem sama znejistila. Frantu jsem znala, připadal mi jako zodpovědný mužský. V sobotu mi volala již v půl čtvrté ráno, že je to v pořádku a Frantu miluje. Získala jsem tedy více jistoty ve svých odpovědích pomocí kyvadélka.

Nevěděla jsem si rady s otázkou malého Jonáška, jestli tatínek konečně vyhraje ve Sportce. Kyvadélko chvilku kroužilo až se zastavilo. Na Jonáškovi bylo vidět, že si přeje, aby tatínek vyhrál, tak jsem řekla, že je to jasné. Dříve než udělá Jonášek maturitu, bude tatínek překvapen výhrou. Vlastně jsem ho motivovala k tomu, aby se dobře učil a byl z něj středoškolák. Poznala jsem, že v některých případech je kyvadélko opravdu užitečné.

Také jsem se dozvěděla, že myšlenka má vlastní základ v hlavě. Kde jinde v těle by to mohlo být, to je jasné. Že se myšlenka protáhne skrze svalová vlákna až na konečků prstů a skrze ně pak rozpohybuje kyvadlo, to bylo pro mě překvapení. Nejsme si prý vědomi, že bychom kyvadlem hýbali a třeba jsme i zklamáni z toho, co se dozvíme. Přesto je to odpověď, kterou jsme sami předem znali ve svém podvědomí a je to mnohdy také rada, kterou bychom se měli řídit. Alespoň v případě, že svému podvědomí chcete naslouchat a věříte mu.

Měla jsem štěstí, že většina mých prvních zájemkyň byly holky z mé třídy. Byla radost jim vysvětlovat, že jim kyvadélko říká ano na jejich všetečné otázky, protože jsem odpovědi znala předem. Většinou jsem je ujišťovala, že budou mít pěkná velká prsa. Záporné odpovědi jsem vždy dobře promýšlela, protože jsem je buď nechtěla zklamat, nebo jsem nebyla jistá odpovědí.

Situaci však začala komplikovat moje oblíbenost. Nejvíce se rozhlásily moje správné a nadějné odpovědi. Jednou večer to prasklo. Zazvonil zvonek a maminka šla otevřít. Slyšela jsem dost vzrušený rozhovor, ale nerozuměla jsem. Nakonec se ozvala maminka ozvala hlasitěji.

Ne, ne, né, v žádném případě. Ne, ne, žádné peníze nechci, nic vám holka hádat nebude. Dobrou noc a klaply dveře.

Tak poslouchej, dívala se na mě máma, s tím předváděním skončíš, protože my si tady z bytu neuděláme výdělečnou věštírnu. Jak si to představuješ. Že brečíš, když se ostatní smějí a voní ti Romadur, to je ještě snesitelné, ale že oblbuješ kamarádky a slibuješ jim majetné známosti s věrnými manžely, jedničky z matematiky a dovolené na Bahamách bez rodičů, to už je příliš. Ještě ke všemu ti to vychází a začínáš mít pověst zkušené vědmy, za kterou již chodí i staré baby. To tedy již tady dělat nebudeš.

Věděla jsem, že maminka je v tomto směru nezlomná a odporovat jí nemá smysl. Tatínek však pochopil, že v mém věštění je cosi smysluplného a užitečného. Jeho právnické vzdělání a praxe ho přece jen posouvalo o trochu blíže k mým schopnostem a nadějné budoucnosti. Vedl advokátskou poradnu ještě se dvěma kolegyněmi a jeho kancelář byla v blízkém okolí v přízemí domu v sousední ulici.

Když jsem ujistila jednu z tátových kolegyň pomocí kyvadélka, že složitý případ dvojího znásilnění dopadne pro jejího klienta úspěšně a on dostal jen podmínku, byla jsem přijata do kolektivu poradny jako budoucí koncipientka a ve věštění kyvadélkem jsem mohla pokračovat bez problémů v poradně.

Bohužel, přes veškeré myšlenkové pochody protahující se skrze moje svalová vlákna do ruky prstů mi nikdy nedaly správnou odpověď, jestli se někdy zbavím pláče při vyprávění komických vtipů a jestli mi přestanou vonět olomoucké tvarůžky. Ani mě příliš nepřekvapilo, že když jsem měla potkat pana doktora Šveňhu u nás před domem, že přešel na druhou stranu ulice.

Kdybych mohla, ráda bych ho té averze vůči mé osobě zbavila. Jen nevím, jestli by souhlasil se zavěšením kyvadélka mezi jeho dlouhé štíhlé prsty pianisty a vydržel potřebný čas průniku svých myšlenek svalovými vlákny do nervových center. Možná, že by pak našel správnou cestu k obrácení mých psychických vjemů a pocitů. Přece jen bych na WC necítila parfém Larome Paris, ale pšouky naší rodiny, nerozbrečela bych se při scénce Včera, dnes a zítra a nesmála bych se sousedce, které chcípla kočička.

Večer budu muset zase očistit kyvadélko. Musím dát pozor, abych neudělala smradlavou tibetskou tyčinkou další díru do háčkovaného ubrusu od babičky.