voňavka

Vzpomínám si na kluky, co mě milovali

čistě, bez křivd, bez schválností

(Jestlipak mají profil)

Nezůstala po nich ani ta pitomá vůně

Spíš písničky a přísliby

Jeden křtí druhý dítě

s takovou vážností

(s něhou se na fotce dívá na jeho matku)

Druhý se ztratil

Ty po sobě trousíš stopy, jako bys hořknul

chutí být zapomenut

Vedle mě spí – vůně, teplo, napětí

Něha je ale sprosté slovo, kdy začalo být?

Roste ve mně

jako zlo

Pitomá něha

Všechny věci v bytě

prosycené – polil jsi je voňavkou?

smrdí mi; a ty mi smrdíš

Nikdy mi nic nesmrdělo víc

než tahle tvoje láska

Převleču se

proměním a umeju

Chtěla bych, aby na mně zůstala stopa

zubů, nehtů, ale ne vůně

ne tý tvý otravný vůně