Tankem po křižovatce

Hledám slova, která vycházejí z hlubin,

marně kroužím kolem tajemství,

které nosíme v sobě

každý sám za sebe,

vláda ožila, jako

jetel na břehu jezera,

písmo je dar, který

můžeme na věky využívat.

Pronikavým světlem slunce

tančíme do hor,

nevnímáme bolest ani utrpení,

ale přesto tu jsou.

Odmítněme úděl, který po nás chtějí,

žijme každý, jak nejlépe umíme,

slabost je ta tam, síla roste

tak, jako rosteme my.

Světa kraj obcházíme za lepším údělem,

proto nezapomínejme,

kdo jsme a odkud kráčíme.