Oheň v duši

Jako líný kouř

vznáší se má duše

na pomezí dějin,

pryč je strach,

pryč jsou zbytky

negativních emocí,

stále však

skomírám

jako plamen

který zachvacuje les,

piji vodu z tůně,

tam, na okraji lesa,

dávám přednost

přímému jednání

a pokrytectví

odlétá ke hvězdám.

Tak jako dříve

i dnes panuje

klid a pořádek,

však jak dlouho ještě

budou mě mučit

neblahé vzpomínky?

Nedokážu říct.

Jasné je však jedno.

Plamen v srdci

dále hoří

a nepřestane,

pro jednoho hlupáka,

který si spletl realitu

s hřištěm.