Mé Brno II

Snesu ponížení
Výměnou
Za absenci pozornosti
Nemůžu odejít
Ale každý tvůj dotek
Je jak had
Který se mi svíjí po těle
Utíkám před tebou
Ale pak se cítím opuštěná
Jenže u tebe
To není o nic lepší
Nevím, jak dál
Všechny ulice jsou slepé
A vzlétnout jako pták
Odnesla by mě bouře
Mohls mít mé srdce
Ale zadupals ho do země
Mohli jsme být navždy
Ale zestárnout sama
Zní méně zoufale.