Posmrtná křeč

Vítám stíny diváků

z papírových letáků,

opice jsou dávno pryč,

na trávníku trčí rýč.

Podejte mi ruce svoje,

schovejte se v kupě hnoje,

ti, co zvolna přichází,

zdráhají se nesnází.

Až tu bude světa řád,

na chvíli či napořád,

uvidíme na nebesa,

při čemž lidské srdce plesá.

A až dojde na dělení

toho, co z nás vskutku není,

budeme se divit proč nás

stále baví kolotoč.