pokoj č.5 pavilon A

Poslední krůpěj bezmocného pláče poslední zátka od lahváče, samota v pokoji, městě i duši samota v srdci jež naposled buší, do rytmu života, bolesti porodu do léků smrtících podaných marodu. Poslední stopy, jarního sněhu. za peníz mrzký prodávat něhu, za lego stavebnic, za slova bez věty za život bez hranic, stažené rolety, za ránu z milosti, špendlíky do oka koupeny radosti, za život proroka. Sestry už odešly, přístroj jen píská, smrt kdysi vzdálená, náhle tak blízká, písty se zadřely, nestačí olej starý vlak odstaven, na druhou kolej. K čemu byl nakonec ten lopot horečný? Poznal´s, že nakonec, všechen spěch zbytečný..

---