Střepy hvězd

Podnikáme cestu svoji

do nitra hlubin,

nikdy nic nezasloužilo pozornost tak,

jako my na sklonku nového života.

Zakusit to prostředí,

vyhnout se bolesti a

zpívat na všechny strany, že

život je náš a jsme tu pro něj,

jeden pro druhého.

Až vyhasnou ohně ošklivých báb,

až uvidíme přes tlustá skla,

že i venku vše spěje

ke zdárnému konci a

novému začátku

procitneme ze sna

do řeky, kteerá teče

v každém z nás, jakoby

přinášela jen dobré zprávy.