Expert za dveřmi

„Je to expert na lišejníky, jednička ve svém oboru, jezdí je zkoumat na Aljašku i do Ameriky, získal za svoji práci už řadu mezinárodních ocenění,“ upozorňuje mě můj manžel na zítřejší návštěvu přítele z mládí.  

Co mám uvařit, co si vezmu na sebe? To slovo expert mě tak rozechvělo. Jak můžu já, obyčejná ženská, se ctí pohostit odborníka světového formátu?

„Staňte se expertem v přípravě kávy,“ zaslechnu při horečném úklidu a přenášení váziček z místa na místo z televize podmanivý hlas. Zpozorním. Reklama na kávovar Expert, už je ale u konce. Škoda. Chci odběhnout do komory pro vysavač, když slyším: „... travní hnojivo Expert – váš soused zezelená závistí – a navíc: Odpuzuje krtky!“ Chvilku přemýšlím, jestli by náš soused, mohl odpudit nějakého krtka. Asi ne, takový hodný pán. Ten by je spíš všechny na svou zahradu pozval. Zapuzuji představu, která mě zdržuje od příprav. Tak, co ještě? Že bych skočila pro nějaké zákusky? „Už nemusíte volat drahé odborníky, s Remalem Expert se i vy zařadíte mezi špičkové řemeslníky a navíc vás to bude bavit! Při rychlé objednávce speciální váleček zdarma.“ Co to má znamenat? Skoro to vypadá, jako by dnes expertem mohl být každý.

No, když už jdu pro ty zákusky, podívám se, v čem všem se můžu dostat mezi špičku, ať návštěva vidí, že nepřijela do žádného balíkova. Začínám tím kávovarem, přibaluju travní hnojivo (co kdyby nějaký expert přijel i příští měsíc?). Remal vynechám. Vymalovat do zítřka nestihnu. Beru montážní vozík Expert se sedmi zásuvkami (na něco se určitě bude hodit), Expert sluchátka s mikrofonem, průbojník Expert (k čemu, propánajána, tohle může být dobré?), Expert – krém pro aknózní pleť (bude-li mít lišejníkář s sebou neteř s lišejem, určitě se blejsknu), no a ještě akumulátorovou vrtačku, taky Expert, i ta se může hodit.

„Prosím vás, jak rychle tu můžete být?“ vyzvídám na operátorovi taxislužby, „a můžete mi poslat nějaké větší auto? Mám toho trochu víc.“

„Jasně, paninko, pošlu vám tam Jardu, to je na velký náklady expert!“

„Díky,“ hlesnu. Všechno to expertování mě pomalu začíná zmáhat. Už aby to bylo za mnou. Jsem nervózní čím dál víc. 

Doma, abych se trochu soustředila, nanáším na obličej pleťovou masku („mladší během týdne“) a na vlasy přeliv („zatočte s šedinami“), oboje samozřejmě v „expertní“ variantě. Unaveně usedám do křesla se šálkem čerstvé kávy z nového přístroje. Musím uznat, že je opravdu vynikající. Zítra určitě zazářím.

Z uspokojení mě vytrhuje vtíravý pocit, že jsem přeci jen na něco zapomněla. No jistě! Zákusky! Co teď? Volám manželovi: „Miláčku, můžeš po cestě domů koupit pár dortů, když budeme mít tu vzácnou návštěvu? Ty budeš asi nejlíp vědět, co má ten tvůj známý rád,“ snažím se ještě zachránit situaci.

„Není třeba, Vodník nepřijede, musel nečekaně odjet mimo republiku,“ oznámí mi muž jakoby nic.

„Odjet? Vodník? Proboha, jaký vodník?“ vytřeštěně sleduju v zrcadle, jak mi expertní maska stéká podél nosu.

„Tak jsme mu říkali ve škole a přezdívka mu zůstala i teď, je to moc prima chlap, i když to byl vždycky trochu nemotora!“ vysvětluje manžel.

Expert nemotora? Pokouší se o mě mdloby.

Odcházím... Kam? Jeho síla je v boji proti bakteriím, jeho inteligence v nízkém poločase rozpadu, jeho přitažlivost ve vůni mořského vánku. Expert – vlhčený ubrousek na toaletu. Jsem odborníkem i za zavřenými dveřmi. 

Škoda, že mě tu nikdo nevidí.