Vylívám si srdce part I.

Vylívám si srdce part. I Milí moji *(myslím tím své přátele i nepřátele, neboť mezi nimi nevidím rozdíl, ne že by mí přátelé byli zároveň nepřáteli, ale mí nepřátelé nejsou zároveň mými přáteli), zdravím Vás, a protože Vás touto cestou zkrátka nemohu nudit, alespoň se o to pokusím. Tfujtajksl, úvod mám za sebou. Dalo to práci. Začnu tedy. Začátek: 1) Proč mám deprese? 1a) Jsou to deprese? Na tyto dvě stěžejní otázky bych rád dnes odpověděl. Deprese mám proto, že se mi něco nedaří, nikdo mě nemá rád, vůbec nic se mi nedaří a vůbec všechny nenávidím. Což je zároveň i důsledek mých depresí. No, a teď jsem chtěl konečně hýřit humorem a cítím, že začínám mít depresi. Nic vtipného mě totiž nenapadá. Stanete se tedy alespoň svědky, jak upadám do depresí. Slovo deprese, které tady již zaznělo… Vtip nemýlím-li se. Když mám deprese, mýlím se pokaždé. Měl bych konečně začít plnit své cíle, pevně stanovené v úvodu. A když ono to vůbec nejde. Mě se najednou nechce. Čumím, čekám co mě napadne. 4.3.2000 3:14 – nic mě nenapadá. 4.3.2000 3:14 – nic mě nenapadá, ale nechci nudit. 4.3.2000 3:15 – "ubavit" Já si myslím, že žádné deprese nemám. Dnes ráno (4.3.2000 3:17) jsem si uvědomil, že to co cítím je obyčejná nuda. Nic se neděje. Žádná změna. Mí přátelé* jsou stále stejní, hovoří o těch samých věcech, mají pořád stejný smysl pro humor, chodí do těch samých hospod, kde potkáváme samé známé tváře, pijeme pořád stejné pití (nesnáším rum), bojujeme proti nudě! Strašně někoho potřebuju

---