Prvního prosince

Prvního prosince 

je úplné ticho

jen runy ptačích kroků ve sněhu

a slova, která jsou vidět, když mrzne dech

tam venku

snažíme se ústa najít navzájem

jako ptáci, kterým zazdili hnízda

v průčelích domů

abychom si dali polibek dlouhý jako věčnost

což je něco mezi vteřinou a stínem ve slunečních hodinách

a pak sama mi to řekneš očima

abych nečekal, až se svlékneš sama

a my abychom neprolomili led ticha

na milování zepředu je krásné to, že to můžeme vidět

že život se odehrává v kruzích a postrádá pravé úhly a jiné pitomosti

které se dají spočítat

a pak že se krásně povídá

já pamatuji ještě topit v kamnech uhlím

a jak pálí jiskry parní lokomotivy v očích

a výpravčí salutující rychlíkům do Košic

a učitelky odškrtávající si přítomnost žáků na Klubu přátel sovětského filmu

a taky jak chutná první polibek plynové masky

a jaká je to radost strkat sirky lidem do zvonků

to řeknu ti

však bude času dost

prvního prosince

co je každý rok