Mladí a staří

Nedávno jsem někde četl, že mladí nerozumí starým, protože starými nebyli, ale staří rozumí mladým, protože byli mladými.

Inu nevím, já jsem možná mladým nebyl, protože dosti věcem, které dnes někteří mladí dělají, nerozumím.
Je mi jasné, že běžící malý chlapec s klackem nad hlavou je trolejbus. Když se hocha žena zeptala naco si hraje, odpověď „Na trolejbus“ ji překvapila. Že by nebyla nikdy mladá? No potěš bůh, to jsem tomu dal!

Raději jinak.
Adrenalinové sporty: lezení bez jištění, skoky se salty na motocyklu, nebo kole, Sjíždění lavinových svahů. Jedna chybka, a zranění nebo smrt. Ještě možná chybí inovovaná Ruská ruleta, s dvěma, třemi náboji ve válci revolveru, a je to dokonalé. Tak tady jsem mimo mísu.

V mém mládí jsme se snažili při fyzických aktivitách nezemřít. Srdce jsem měl zdravé, pohybem trénované, takže smrt při milování nehrozila.
Ale na kole jsme se skoro všichni snažili hlavně přežít. Pravda, byl mezi námi jedinec, který byl se zraněním desetkrát ročně hospitalizován v nemocnici, ale to byla výjimka. Jeho jízdu v protisměru do nepřehledné zatáčky si pamatuji dodnes, i když hrůzu již nepociťuji. Asi byl pokrokovější než my, a předběhl dobu.

Také při ne zcela rozumně naplánované hřebenovce na běžkách, v silném mrazu, větru a mlze, kdy nebylo vidět od tyče k tyči, bez vázacího lana, jsem měl jen strach, a žádný hormon slasti se mi nevyplavoval.

Ale nechám mladé sobě samým. Ať se sami poznají.
Poznají se, tedy pokud k poznání dožijí.