Splašky z tašky

Otevřený, jako pomeranč

na půlnočním slunci,

vzdávám hold hvězdám, že

vůbec ještě svítí.

Vůle květin

vysazená do záhonku

odlišovat se jedna od druhé

v paradoxu smrtelné krásy.

Vidina jednoduše nalezené potravy

na sklonku měsíce po výplatě,

nezbývá nic, než se rozloučit,

konec konců, jsem taky jen tvor.