Dávno

Jsme jen chvíle vloček sněhu

ty mi taješ, já tě studím

mlha stříbro druhých břehů

dává mince zimy chudým.

Na tvém břiše ticho leží

a v očích teď vidím sebe

a holubi venku sněží

dotek tmy na ňadrech zebe.

Zhasl kdosi světlo právě

je slyšet, že srdce taje

černý čaj je roven kávě

soumrak má své jinotaje.

Podívej, jak naše stíny

s jinými teď spolu tančí

je prosinec dávno jiný

čas se chytil do bodláčí.