VIDEOESEJ (1)

Málem na začátku, v čase zhruba 9:58 děje filmu ASTEROID CITY se setkáváme s čímsi, co zkušený automechanik pouštního autoservisu jako možnou příčinu poruchy doposud neznal.

Odkudsi z útrob revidovaného automobilu dopadne dolů do montážní plechové vany jakási ohnivými jiskrami prskající součástka.

Svým způsobem vetřelec.

Málem v samém závěru téhož filmu, v čase 1:28:1 od začátku v místě ještě notně vzdáleném od konce 1:47:35, ale už po obojích návštěvách elektronicky zeleně pableskujícího těla Mimozemšťana, v průběhu pranice, kterou protagonisté vyjadřují nesouhlas se stále trvající karanténou, se před kamerou opět objeví onen automechanik z pouštního autoservisu.

Tentokrát svírá oběma před sebou papndeklovou transportní bednu s otevřenými víky, otvorem mezi nimiž vyrazí vzhůru do vzduchu jakýsi neveliký předmět.

Bedna, o kterou se jedná, je na čelní straně opatřena nápisem UNKNOWN vyvedeným standardně běžným písmem toho nejobyčejnějšího produktového designu.

A ono Neznámo, jež se má nacházet uvnitř bedny, by možná mělo být jakže touženou vysvětlující odpovědí na všechny ony otázky, jimiž se protagonisté setrvale vyptávají na celkový smysl divadelní hry, i jejích částí, jakožto dálnice jejich životů – a podle níž jako předlohy dotyčný film postupně vzniká.

Jenomže oním neznámem je opět jen jakýsi předmět ve tvaru lidském postavičky připomínající jenom jakousi obloukem z bedny vypadnuvší součástku tentokrát ležící před špicemi automechanikových kecek na udusané hlíně dna kráteru, vzniklého dopadem asteroidu dne 23. září roku 3007 před naším letopočtem.

Tedy málem 4 a půl tisíciletí před Kolumbovou objevitelskou výpravou na západ – jakož i zhruba 2 500 let předtím, co starořecký filozof Aristotelés vepsal na kterousi stránku jeho knihy papyrů zvanou Poetika základní dramaturgickou zásadu týkající se autorské povinnosti vznesení významového oblouku sklenutého mezi počátkem a koncem konstrukce každého dramatického děje.

Na rozdíl od všech tamtěch věkovitě dávných i celuloidově imaginárních, my žijeme v desetimilionové zemi, jejíž automobilky vyrobí 2 miliony plechových vetřelců ročně.