Paměť mé lásky

Skomírající svíce na starodávném svícnu

nasvěcuje texty popsané papíry na mém stole,

snažím se psát, ale ruka mi dřevění,

možná je ten nejlepší čaa jít spát.

S hlavou schovanou v dlaních

sedím stále u téhož stolu,

myšlenky létají hlavou a za okny

večer rozprostřel po krajině svůj plášť.

Blízko jsou všichni ostatní,

blízko jsou zážitky všední i nevšední a

kdybych se nestyděl krást,

ukradu pro sebe každou tu krásnou vzpomínku.