Můj druhý osud

Jak vést dialog, a přitom se nad druhého nepovyšovat?

Lidská duše svádí k ďábelským lstem.

Nemůžeme si dovolovat uzmout to, co jinému patří,

nemůžeme nadávat na ty druhé jenom proto, že se mají lépe.

Rozchodit dřívější rány, dnes již částečně zhojené,

zkousnout ten přežitek, kdy si lidé nevidí na špičku nosu,

sbíráme zkušenosti, abychom mohli pomoci sobě i druhým,

komunikujeme, abychom dosáhli maximální možné shody,

přitom v nás stále dlí to malé dítě, které si chce hrát,

dobrá tedy, hrajme si, ale jen na to, jak daleko dojdeme.