Comfort lidi

Zase ležím v posteli sama

Hlava ve vesmíru

A moc lehká peřina

Kéž bych našla v sobě zas chvilku míru

Chvilku míru a klidu která tam bývala

Zase se bojím že to bude bolet

Ale nemyslím sebe

Jen doufám že ty kdyby se to stalo neskončíš uprostřed

Uprostřed kde je peklo a nebe

Kde by ses nenávistně otočil a já bych tam zas tupě stála

Zase jsem ve stresu

“Proč je havran jako psací stůl?”

Je to tak těžké rychle odpovědět tuhle na otázku

Stejně jako proč ti budu vždycky věřit jen napůl?

A ty víš jak těžko jsem ti to vysvětlovala

Zase neumím tančit

Ale s lidma kteří jsou pro mě jako sůl

Se sama začnu hýbat jako bych to nikdy nechtěla ukončit

Jako bych nikdy nechtěla aby se ten sen rozplynul

A jako bych věděla, že se na ně můžu konečně usmát

Celým svým srdcem