Bez úsměvu

Četla jsem se zájmem a jako bonus mě zaujalo, že jsem v básni přečetla slovo paraple a zrovna dneska jsem se stejným slovem uveřejnila svojí báseň ke které mě inspirovala knížka Les  v domě od Aleny Mornštajnové

Zkrášlovací operace nemám na svém kontě žádné (když nepočítám korunku na uraženém zubu). A jedno vím tutově – poprsí si nikdy zvětšit nedám. ;-)

Dílko skvostné!

A jestli mohu přidat svůj mužský pohled - asi trochu atypický:

Zvětšené rty botoxem, silikonová prsa apod. -  mě osobně to dost odpuzuje.

Vnímám krásu v přirozenosti a s tím spojené nedokonalosti.  A ta "nedokonalost" k té či oné osobě patří a kdyby se, třeba nějakým nepřirozeným zásahem, ztratila, tak by pro mě naopak přestala být dokonalá. 

Já vím, je to asi trochu na hlavu...   :) 

Líbí se mi provázanost veršů.

no hej, ale to je mužský pohľad:))) Muži to majú také jednoduché:)))

Hanko,

rozesmál mě tvůj trefný popis současných krasavic. Ano hodně takových "krasavic" znám. A vůbec - já znám spoustu krasavic i ošklivek, protože jsem pár let provozovala fitko.

O tom co je krása, jakožto abstraktní pojem, bychom mohly diskutovat celé hodiny, ale o tom, která žena je krásná, není třeba diskutovat. To ti vyjeví praxe. Jakmile třeba vejde nějaká atraktivní krasavice do fitka, většina chlapů se začne chovat jinak, začnou si nakládat větší váhy, zatínají svaly a šponují ser jako na závodech a kdyby ta slečna třeba potřebovala s něčím pomoct, to je najednou ochoty! Všichni se krásce ochotně nabízejí, zatímco tlustá ošklivka je pro ně jen součást inventáře. Krása prostě funguje. O ženské kráse není třeba vést učené disputace.

čo je to krása?

Je toľko definícií, a predsa každý z nás máme svoj pohľad na to, čo je krásne...a nemusí to byť len krása vonkajšia...koľko úžasného sa skrýva v mnohých z nás, dokážu pomáhať, dávať, byť vnímaví, všímaví k utrpeniu iných... 

určite si krásna...v každom je niečo výnimočné...

priznám sa, neznášam pohľad na umelé krásky súčasnosti - nič prirodzené, pekné... od vytetovaného obočia cez nafúknuté ústa, vyplnené líca, silikónové prsia...a takmer vždy pri nich úspešný športovec, umelec, či zbohatlík v prezretom veku...ktovie, o čom sa dokážu zhovárať?

Hanko,

často zůstávají vážní "Ti krásní", o kterých zveřejním básničku zítra. Já krásná nejsem a nikdy jsem ani krásná nebyla, takže se mohu smát do sytosti. O mně osobně, o mé kráse, žádný Gógora ani Shakespeare sonety psát nebude. Nikdo mne nezvěční. Až umřu, budu zapomenuta nejpozději tak do čtrnácti dnů.

smiech milujem, niekedy bol doslova záchranným kolesom pred...no, všeličím...kedysi kolegyne nechápali, ako sa môžem smiať, keď mám doma zložitú situáciu, riešim rozvod, súdne pojednávania...načo im vysvetľovať, že smiech mi veľmi pomáha...

vrások mám na rozdávanie, na jednom líci môžem hrať skrable, na druhom lúštiť krížovky...okolo úst ich je tiež habadej a na čele jedna výrazná súvisí s mojou zrakovou chybou...patria k môjmu životu, vznikali rokmi ani neviem ako, sú tu,  sú len moje,  patríme k sebe...:)

Janino,

to já se ráda směju i na šibenici. Už mockrát jsem tady četla, že je můj humor moc šibeniční.

Pravda pravdoucí... Rozezněla se mi v hlavě Zagorka: "Rybičko zlatá, přeju si mít vrásky smíchu u pusy..."