Nedorozumění

Nedorozumění

Nejezchleba!

No, a co mám tedy jako jíst?

Fištrón!

Ale fištrón je rybí tuk a ten bez chleba jíst nemohu, protože bych ho neudržel v žaludku…
Tak jaképak „Nejezchleba“!?

Ale já jsem neříkala, aby ses naléval rybím tukem!
Já tě nabádala, abys použil důvtip!
A chleba jsem ti také nezakazovala.

Eh… ???
Tedy jako co?

No, koukej, támhle vodchází Nejezchleba, který ti dluhuje pět stovek.
Když šel sem, tak jsem ti to říkala a čekala, že ho zastavíš a vo ty prachy ho pumpneš.
A ty se bavíš vo žrádle, na který teď stejně furt nemáš…

Mínéék! Míínééék! Míííínéééék!!!

Dobrý den, občane, okamžitě tady přestaňte ječet! A váš občanský průkaz prosím!

Pane policajt, jak si přejou, tady je moje vobčanka, ale…
Já ječím dle příkazu! Dokonce dle písemného příkazu!

Prosim??? Občane, nedělejte si legraci a nezdržujte policejní výkon!
To by vás mohlo stát k pokutě za výtržnictví ještě něco navíc!

Salónem vozu metra z reproduktorů zaburácelo: „Sakra, babo, vypadni už z těch dveří!!!“

Všichni na mě čuměli jak na debila, ale já v tom byla nevinně!
Já jsem jen zcela PŘESNĚ a doslovně uposlechla hlášení, vyzývající k ukončení výstupu i nástupu!
A, logicky, když ukončuji výstup, no tak už nevystoupím,
a když ukončuji nástup, no tak už nenastoupím!
Tedy jsem zůstala nenastoupená a nevystoupená…
Ale nikomu se to nelíbilo.
Tak proč to teda hlásí!? Ten svět je divnej!