Zábrany spadly

Nevěřím na zázraky,

ani na blesky z čistého nebe.

Na tichá slova, která plují řekou, na zvuky, které neslyším.

Přese všechny rozpaky natři můj kyanid medem,

posyp ho skořicí, tak ho miluji, 

a podej mi k zapití číši z olova.

Vyjde to na stejno, 

když mlčím a křičím,

když umírám světem prý o tolik bližším,

vždyť je to jedno jak,

jak dlouho jsem.

Dnes tady, zítra ne, který bude poslední den?

Dnes tady, zítra nic, hlavně, že navždy už nikdy víc!

Dnes tady, ale zítra ani heverem,

zkus si mě táhnout, tak to se poperem.

Nekonečnou iluzi mi praskli jak balónek,

ale já už foukat nechci, ani svět plný záclonek.

Přes barevné filtry a vůni hnoje a hniloby jíme a bijeme,

kálíme si na hroby.

Nu což, dnes tady, zítra ne,

adios, mrchy života,

snad vaši prdel plamen dožene.