Příšera

Šňůry z oceli kvílí a bojují

s bestií, která se na světlo drápe.

Za zvuku chřestýšů oka šponují,

co stojí v cestě, netvor sápe.

Dlouho ty otěže kontorlu měly,

zkrocená obluda v tichu spala,

zeslábly šlahouny, které ji držely,

když potměšilá epitafy psala.

Hřmotně řetězy dopadly v prach,

v plné síle vzepjaté zlo stojí.

Šíří kol paniku, bol a strach,

ti, kdo ji spoutali, ať se bojí.