Klíč ke světlu

Část první: O klíči

Katka už byla dávno dospělá, a přesto si nechtěla odpustit každoroční odpočítávání dní do Vánoc. Pověsila si na dveře adventní kalendář se 24 kapsami a zamyslela se, čím si ho naplní. Oči jí padly na svazek klíčů.

Chvilku na ni působily odpudivě cize, protože nebyly její. Nicméně byly důvěrně známé. Přivezla je dnes cestou z nemocnice, kde ve tři ráno zemřela její matka. Katka uvažovala, že svazek rozebere a jeho součásti rozhází do očíslovaných kapes, aby mohla den po dni vyklízet jednotlivé místnosti, ke kterým klíče patřily, a prodloužit tím tuhle fázi loučení. Malý modrý klíček na jednom z kroužků jí připomněl, že letos poprvé nebude zdobit vánoční stromek u rodičů.

Katce se po tvářích začaly koulet slzy. Místo dalšího přemýšlení se sebrala, nastoupila do auta a odjela do domu, se kterým se pojilo tolik jejích dětských vzpomínek. Vánoční ozdoby, jimiž si chtěla připomenout tak dobře známou adventní atmosféru, i další poklady se vždycky schovávaly ve skříni pod schody v srdci domu. Modrý klíček zaplul do zámku snadno, dokonce jím i šlo otočit.

Když Katka otevřela dvířka, z almary zavanula vůně suchého papíru, vosku a františků. V rohu se rozsvítila drobná žárovka se stínítkem posázeným hvězdami. Jakmile Katka vytáhla krabici s ozdobami, zaujala ji truhlička, kterou si nevybavovala. Visací zámek byl mosazně žlutý a mezi klíči se vyjímal jeden, který měl stejný odstín. Truhla byla prázdná, až na stříbrnou krabičku velikosti malé poštovní schránky, jež byla opatřena čtyřmístným kombinačním zámkem. Nápis na hřbetu říkal: “Od první cihly do prvního křiku budoucnosti rodu.” Katka rozpoznala babiččin rukopis.

Z klečení na dlaždicích už ji začala studit kolena, a tak se zvedla a přesunula se do kuchyně, kde ještě ulpívaly poslední zbytky tepla. Pod paží si s sebou odnesla ozdoby a v ruce zakódovanou schránku. Katka se začala rozhlížet po místnosti a hledat nápovědu, která by jí pomohla odhalit správnou číselnou posloupnost. Vzpomněla si, že matka v kredenci schraňovala staré rodinné fotografie. Ze žluté potrhané obálky jako první vypadla podobenka z matčiných druhých narozenin. Na rubu bylo napsáno datum 28. 11. 1906. Babička byla ve vysokém stupni těhotenství, strýc se měl narodit za tři měsíce. Na štítu domu stálo MDCCCLXVI.

Čtenáři, jaká kombinace otevře zámek?

*

*

*

Část druhá: O světlu

Dům byl postaven v roce 1866. Strýc, dědic rodu, se narodil v roce 1907. Proto zkusila Katka otočit číselník na hodnotu nula nula čtyřicet jedna. Pérko v zámku luplo a víko povolilo.

Ze schránky se linulo tlumené světlo. Skleněná baňka upevněná uprostřed krabičky jedlově zářila a pod baňkou byl složený papír. “Dar pro mysl louskající hříčky přírody. Každému ale patří jen chvíli. Pokochej se jednou, či dvakrát krátce. A pak předej dalšímu pokolení. Neboť světlo ztrácí svit za tisíce let a je mocnější než tvoje tkáň. Marie Curie”

Po přečtení podpisu se Katce vybavila tvář babičky Marie. Usmála se při vzpomínce na její láskyplnost. Pak se v myšlenkách vrátila zpět k matce a uvažovala, zda jí chtěla o tajemství ve skříni říct, jen už to nestihla. Co asi cítila, když ona sama otevřela rozzářenou schránku? 

Katka ještě jednou krátce odklopila víko a dopis zastrčila na původní místo. V odrazu na vyleštěném kovu se svit baňky rozmazal jako kometa. Pokud Katka čekala na znamení nového začátku, bylo právě tady. Vrátila schránku do truhličky a tu pak schovala do rohu skříně. Krabicí s vánočními ozdobami už ji nepřikrývala, protože se rozhodla ozdobit jimi letos svůj vánoční stromeček, ať se k ní do bytu korálkové hvězdy a vločky hodily sebeméně. Odpočítávání dní do Vánoc adventním kalendářem díky tomu zas nabylo smysl.

Ve spolupraci s Evou Vondráškovou.