Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBřeznový dech
Autor
vekrba
Kabáty mraků se kývají zavěšené
ještě jsou vločkami zablešené
Studená tabule náměstí holuby hostí
vítr jí zadýchal jarní rozmarností
Za stánkem obul se chlazeným rohlíkem
tancuje po zimním smetí chodníkem
Promítne do drátů vlaštovek hologram
v parku pak opráší klíny lavičkám
Na sochy oblékne z kapének pláštěnky
v kapse má schované sněženky
Alejí procitlých zobáčků k záhonům utíká
v ďolíčku u potůčku hoří pneumatika
2 názory
Zablešená je miska s vodou u mýho ježka, doslova. Nejdříve měla strach, že mi umřel a blechy změnily stanoviště. Ale asi si namáčí hlavu do napajedla a topí je úmyslně. Nechává mi vzkazy na nedojedených piškotech, otisky zubů...Já mám pro něj kapky na odblešení, až se zase probudí. To bude úleva. Ani nemusím být svatá. Odpověď nečekám.
Přijde mi, že po slibném začátku se báseň už jen zhoršuje.
Snad tvůrci došla trpělivost...