těžko se skrýt před sluncem atomové bomby

    Kouskem vaty se pokouším ucpat klíčovou dírku. 
    Kde jsou ty časy fortelných dámských vložek.
    To i ženy měly koule ve svých dnech. 
    Těžko se pak divit těm hinduistům, když chtějí aby zapálili jejich mrtvolu u řeky Gangy. 
    Tam to vyzní zcela jinak než u nás, když se řekne: 
    „Půjdeme k řece. A vezmeme sebou babičku.“
        
        Klíčová dírka se vzdálila a nechala mě na bobku mezi futry dveří samotného.        
    „Něco si u tebe schovám,“ řekl malý čaroděj s jiskřící kouzelnou hůlkou. 
    Za jeho zády hupkalo několik králíků. 
    „To je svědomí národa,“ řekl při pohledu na ty hopkaly.
    „A mám je občas podojit?“ zeptal jsem se znale.
    „To není třeba, ale tady máš cylindr. Občas jim ho pro klid ukaž.“
    „Jsou pojištění?“
    „Jsou víc jako film než skutečnost.“
    „Ano. Plod ořechu taky vypadá jako mozek. Proto je vždy dobré mít po ruce louskáček.“ 
    „Nepouštěj je k televiznímu ovladači!“
    „Nepustím je nikam.“

    Na starém kolotoči sedělo několik havranů. 
    Malý čaroděj s nimi odletěl a já tu zůstal s partou králíků, co na mě civěli.     
    Jeden z nich měl v tlapkách televizní ovladač.

PS.
    Nevím proč, ale velmi silně jsem cítil, že můj kanál bude vypnut.